Z několika důvodů jsem se rozhodl mojí „úzkou“ předělat. Nejprve jsem chtěl přestavět pouze koncovou stanici, ale nakonec jsem se rozhodl jinak. Jednak chci kolejiště celkově zmenšit, vrátit k tématu lesní železnice, a v neposlední řadě jej koncipovat tak, abych se mohl dívat s vnoučkem Františkem na jezdící soupravy i bez obsluhy kolejiště. No a aby to nebylo jen jezdění dokola, bude v areálu lesního závodu možnost i nějakého posunu. Kolejiště bude se skrytým nádražím odděleným od viditelné části kulisou staveb, malou zastávkou a pilou s nějakými stavbami s ní související. Z prostorových důvodů je vidět pouze část areálu, neboť v „Nulce“ bych na něj jinak potřeboval tělocvičnu. 🙂 Cílem tohoto projektu není snaha o ztvárnění provozní a technologické reality, nýbrž realizace vizuálně zajímavého kolejiště určeného především pro hraní, radost a relaxaci.
Na základ jsem využil 3 segmenty ze současného kolejiště, z čehož ten levý jsem mírně rozšířil pro možnost položení oblouku do skrytého nádraží. Opěrné zdi jsou z 6mm Styroduru z OBI. Struktura kamenných kvádrů je provedena hrotem pájecí stanice nastavené na téměř minimální teplotu. Následně barva a patinace křídami.
Po položení kolejiva začala výroba budovy pily, která je v tomto měřítku 3/4 metru dlouhá. Vyrobená je z plastových desek, dřevěných modelářských lišt a tiskařského plechu na střešní krytinu. Hrubá omítka je vyrobena osvědčenou technologií naředěného disperzního lepidla zasypaného krupicí. Po uschnutí a ometení štětcem je základ omítky fixován bezbarvým lakem a poté natírán obarveným Primalexem.
Dále je ve výrobě zásobník pilin a s ním související malá točna, která bude ovládaná servem.
Především pro zaměstnance pily bude sloužit malá dřevěná zastávka.
Štěrkování je v této fázi pouze podkladové. Na budově pily přibyly dvoje vrata, a jen tak pro potěšení oka jsem si tam před focením postavil nějaké figurky. 🙂
Pokračování 🙂
Hezký advent všem. /Hank/